Karel Hladík
(¤ 27.6. 1912, † 27. 4. 1967)

Po vyučení kameníkem pracoval v kamenické dílně sochaře V. Škody v Hradci Králové. V letech 1940-1944 studoval na Vysoké uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. J. Laudy, v letech 1945-1947 na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. K. Pokorného. Po ukončení studií se stal na této škole asistentem a v r. 1962 byl jmenován profesorem.

Za studií i později byl Hladík přesvědčeným realistou a vyrostl z něj jeden z našich předních novodobých sochařů. K tvůrčím předělům v Hladíkově tvorbě patří rok 1956, kdy při jedné ze svých studijních cest poznal figurální italské sochařství. Největším přínosem Karla Hladíka, jímž se dostal za rámec našeho umění, je nepochybně tvorba reliéfní. K nejvýznamnějším dílům z tohoto období patří reliéfy pro Národní divadlo, plastiky Vítězství, Zeď a další.

Jeho umělecká pozůstalost je instalována (od června 1980) v Hladíkově síni v Kolowratském zámku v Rychnově nad Kněžnou. Vytvořil řadu portrétů významných osobností, např. Václava Talicha, Zd. Štěpánka a dalších.