Orlická galerie

Návštěvní kniha

Napište nám
Vaše vzkazy:
2017-04-24 02:10:12 Od: Výdělek na internetu Vzkaz: Dobrý den, nabízíme přivýdělek pro všechny kteří si na internetu chtějí přivydělat peníze, zcela bez rizika a investic. Na naších webových stránkách máme vše přehledně vysvětleno a ke všemu máme návody, pokud něčemu nebudete rozumět, můžete využít o
2017-02-10 12:55:12 Od: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Vzkaz: prosimoemailmobilnaheraldikajaroslavahaldova-heraldikboruvkarychnovsko-dikpacoltluhacovice
2016-05-16 18:59:54 Od: Dušek Vzkaz: Dobrý den, chválím nové stránky, moc se povedly! Stránky jsou jednoduché a přehledné. Už řadu let chodím na výstavy do muzea v Kolowratském zámku v RK a musím říci, že máte moc krásné předměty ve sbírkách. Díky moc za všechnu Vaši práci.
Návštěvní kniha

 

Pro potřeby expozic Orlické galerie jsou upraveny prostory ve druhém poschodí Kolowratského zámku. Orlická galerie dokumentuje české výtvarné umění od přelomu 19. a 20. století do současnosti, se zaměřením na díla, která místem vzniku, námětem nebo osobou autora mají vztah k regionu Orlických hor a Podorlicka. 

Stálá expozice "Malíři Orlických hor" je trvale rozšířena o výstavu "Malíři v Říčkách" z fondů OG (Alois Fišárek, Josef Štolovský, Josef Matička, Miloslav Holý, Miloslav Hégr, Richard Wiesner, Václav Hrbek) a o dlouhodobé zápůjčky z majetku města Rychnov nad Kněžnou (Lumír Nedvídek, 3 obrazy), akademického malíře Jiřího Kaloče (Jiří Kaloč, Milénium), akademimckého malíře Petra Bergera (Miloslav Holý, Slatinský rok, 12 obrazů) a Karly Zemánkové (kolekce soch Ladislava Zemánka). V dalším sále najdete i stálou expozici malířského díla Jana Trampoty. V roce 2014 byla stálá expozice rozšířena o sál s expozicí Pařížské roky Věry Jičínské (dlouhodobá zápůjčka z majetku Městského muzea v Dobrušce).Výstavní sály stálé expozice jsou doplněny informačními texty, uvádějící jednotlivá oddělení instalace. Instalace byla doplněna kolekcí restaurátorských prací studentů magisterského a bakalářského studia Fakulty restaurování Univerzity Pardubice v Litomyšli na výstavě Restaurované sochy Ladislava Beneše ze sbírek Orlické galerie.  

Od dubna 2015 je v Orlické galerii veřejnosti přístupná také část sochařské pozůstalosti "Sochařské dílo zasloužilého umělce Karla Hladíka", kterou manželka Věra Hladíková darovala rychnovskému muzeu. K nejvýznamnějším jeho dílům patří reliéfy pro Národní divadlo, plastiky Vítězství, Zeď a další.

 

Orlická galerie - Stálá expozice malířského díla Jana Trampoty

2. patro Kolowratského zámku, 516 01 Rychnov nad Kněžnou

Otevřeno

  • od 29.dubna do 30. října, úterý až neděle 9:00 - 13:00, 14:00 - 17:00
  • od října do prosince od úterý až neděle 9:00 - 13:00, 14:00 - 16:00

Tel. 494 534 015, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Vstupné 30 Kč dospělí, 15 Kč děti.

 

 

 

 


Stálá expozice malířského díla Jana Trampoty v Orlické galerii

Uznávané, ba přímo i řadou výtvarných umělců a historiků umění adorované dílo malíře Jana Trampoty, tohoto významného solitéra z časů Osmy a Skupiny výtvarných umělců, jako by stále unikalo z rámce osnov českého dějepisu umění.

Snad je to tím, že jsme při hledání vnitřní konstanty svébytné tváře Trampotových obrazů dosud nenašly v našem umělecko-historickém slovníku adekvátní pojmenování. Při vyslovení jména tohoto malíře se nám vybaví jeho zralá harmonická plátna, namalovaná v Orlických horách. Jak se ke svému svrchovanému výtvarnému projevu probojoval přes kubistické a expresionistické figurální studie svých počátků a jakou cestou skladebné a metodické kázně prošel, aby v letech zralosti mohla vyústit jeho tvorba v dílo tak prvořadě významné?

Trampota patřil ke generaci, která během několika málo let před první světovou válkou musela urazit cestu, na kterou si například francouzské umění vyhradilo několik desetiletí. Byl ze své generace nejmladší a tak se neúčastnil generačních zápasů Osmy a Skupiny přímo. Umělecky však vyrostl v atmosféře jejich nástupu a pod vlivem jejich výtvarných ideálů.

Po prvních kuboexpresionistických počátcích, kdy se přiblížil zejména konstruktivnímu patosu a vnitřnímu napětí obrazů Bohumila Kubišty a prošel si také syntetickou fází kubistického výtvarného názoru, přimknul se ještě před počátkem první světové války k tvarosloví fauvismu. Také ale, ještě dříve než byl nucen obléknou uniformu rakousko uherského vojáka, v sérii Parků namalovaných v Nové Vsi u Chotěboře a v civilizačních motivech z periférie se Trampota prvně přiblížil své vidině harmonického a emocionálně nabitého obrazu krajiny.

Válečná léta i roky těsně po ní jsou reflektovány jako období tvůrčí krize malíře, z níž ho vytrhlo zejména přátelství sochaře Josefa Kubíčka. Ten jej vyzval nejprve ke společné výstavě v Praze a pak přivedl malíře do Nových Hradů u Proseče a roku 1921 poprvé spatřil Trampota svou zemi zaslíbenou, když navštívil Kubíčkovo rodiště Slatinu nad Zdobnicí v podhůří Orlických hor. Tento kout Čech si dokázal již od počátku minulého století najít své malířské obdivovatele.

Na konci první dekády to byl Antonín Slavíček, kdo sem přišel spolu se svojí družinou za farářem Janem Selicharem, přítelem z legendárních Kameniček. Po něm následovali na kratší i delší dobu další a další: Václav Špála, Otakar Nejedlý, Herbert Masaryk. Trvale k tomuto kraji přilnul Slavíčkův syn Jan, níže na Orlici v Častolovicích se nastálo usazuje Antonín Hudeček a v nedaleké Javornici si skoro v téže době zřizuje svůj ateliér Vojtěch Sedláček.

Do Pěčína přišel Trampota na podzim roku 1922 a často vzpomínal na ono zjevení míru a přírodního ráje, který si prý dávno předtím vysnil. Zde se tedy malíř usadil a počal obcházet kraj a hledat přírodní i lidskou stránku budoucích obrazů. V obměnách motivů z Pěčína i jiných zákoutí Orlických hor vidíme zrát Trampotův „klasický sloh“ – od studií a prvních variant přechází autor k volnější kompozici, sumarizující v sobě základní barevné a kompoziční řešení, aby završil svou práci ve velkolepých obrazech české Arkádie.

Výtěžek tohoto období - třicet osm obrazů plných senzuálního barevného lyrismu a nehledané výtvarné originality pak představil Trampota na výstavě v pražském Mánesu v dubnu roku 1927 a v Hradci Králové. V roce 1928 umírá malířova žena a malíř se opět musí opřít o podporu a pomoc přátel, aby překonal periodickou nepřízeň osudu. Tentokrát je to Rudolf Kremlička. V roce 1930 s ním Trampota odjíždí a o rok později znova do Normandie, do okolí pobřežního městečka Etretat. Vyzbrojen předchozí zkušeností portrétisty Orlických hor přichází sem hledat nové motivy a nachází svou krajinu heroickou, kterou opět představuje pražskému prostředí na výstavě roku 1931. Chladná reakce publika jej pak natrvalo odvádí do jeho pěčínského tuscula, kde se odehrála poslední závěrečná etapa Trampotovy malířské práce. Malíř se znovu a znovu vrací ke svým dřívějším motivům a v jejich nových variantách se skrývá vyvrcholení celého Trampotova díla, rezonující jak syntetickou zkušeností předešlého vývoje, tak také i soumračným naplňováním vlastního umělcova osudu.

Karel Jaroš

 

Informace