Výstava představuje dílo Jindřicha Šimka (*1901), které je od 60. a 70. let 20 století spjaté s krajinou Orlických hor a podhůří. Studoval soukromě u Aloise Kalvody, Františka Kavána a Oty Bubeníčka (1943). Poté v roce 1945 začal studium u profesora Otakara Nejedlého na AVU v Praze (absolvoval 1948). Jako mladý podnikl i studijní cesty za novým malířstvím po Itálii, Jugoslávii, Bulharsku a Rakousku. Věnoval se převážně krajinomalbě. Kromě obecnějšího krajinářského zaměření, více než jiní umělci, věnoval pozornost stavebním památkám, které se často stávaly dominantou výjevů (např. Anenský sál na zámku v Rokytnici). V jeho díle se také objevují krajinné motivy z románů Aloise Jiráska, mající vztah k Podorlicku. V posledních letech svého života vytvořil mnoho grafických listů s motivy Podorlicka a Novoměstska. Jeho obrazy zachycují klid, krásu a proměnlivou náladu horské přírody s citlivostí a malířskou noblesou.