Anna Halíková se textilním technikám věnuje od dětství a své znalosti si rozšířila a prohloubila během studia Dvouletého kurzu a Střední uměleckořemeslné školy při Školském ústavu umělecké výroby v Praze, kde také posléze několik let pracovala v Odborně metodickém úseku. V té době realizovala řadu návrhů současných výtvarníků. Cesta Anny Halíkové jako krajkářky je pozoruhodná i tím, že postupně přešla od moderní ručně paličkované krajky ke krajce historické a často se věnuje též rekonstrukci starých zapomenutých vzorů a jejich srovnávání s podobnými vzory z jiných evropských krajkářských regionů. Studovala italskou, španělskou, francouzskou, slovenskou a švédskou historickou krajku a několik let spolupracovala při výzkumu kovových krajek ze sbírek Židovského muzea v Praze. S vlastní tvorbou začala v roce 1985. První práce byly jednoduché obrázky ze základních krajkářských vazeb pro studenty – začátečníky, které měly oživit zaběhnutou výuku zaměřenou na paličkování vzorníčků. Postupně se její tvorba nasměrovala na šperky a oděvní doplňky, které byly úspěšně prezentované na výstavách a módních přehlídkách doma i v zahraničí. Dvakrát byly její práce nominovány do užšího výběru soutěžní přehlídky Bienále české krajky. Mezi její hlavní aktivity patří výuka ručně paličkované krajky, které se věnuje od roku 1993. V roce 1999 začala vydávat ve spolupráci s Alinou Jaškovou krajkářský časopis Krajka a také samostatné výukové soubory pro ručně paličkovanou krajku. V době před vstupem ČR do Evropské unie spolupracovala s Muzeem krajky ve Vamberku na mezinárodním projektu EU – BLEN (virtuální muzeum krajek na internetu), následovaly další dva úspěšné projekty EU v rámci programu Erasmus+. Podílela se také na realizaci mnoha výstav české moderní i historické krajky doma i v cizině.